Visit http://www.esab.com/ for more information about our products.
O životním prostředí od A do Z
Al - hliník
viz Hliník
Benzín
Benzín je fosilní palivo vyráběné ze surové ropy. Při jeho spalování vzniká vedle dalších produktů i oxid uhličitý (CO2), uhlovodíky (HC) a oxidy dusíku (NOx). Spalování benzínu napomáhá také globálnímu oteplování, okyselování a eutrofizaci. Katalyzátory pohlcují část uhlovodíků a oxidů dusíku, nesnižují však množství oxidu uhličitého.
Biodiverzita (Biologická druhová pestrost)
Tento termín znamená, že existuje mnoho různých biologických druhů a každý se ještě dále dělí na mnoho čeledí a skupin (genetických variant).
Biopalivo
Biopalivo je společný název pro paliva, která pocházejí z rostlin (biomasy). Zahrnuje vše od dřeva a slámy až po zpracovaná biologická paliva jako jsou lisovaná paliva a ethanol. Biopaliva představují přeměněnou sluneční energii; rostliny přeměňují sluneční energii na chemickou ve formě různých typů cukru. Biopaliva jsou obnovitelná, protože jakmile jsou použita, mohou být v relativně velmi krátké době vytvořena znovu (pokud je nespotřebováváme ve větším množství než vyrábíme). Vykácení příliš velkého počtu stromů může mít negativní vliv na biologickou rozmanitost. Rašelina se již nepovažuje za biopalivo.
Biotop
Biotop je část přírody (ohraničený areál), ve které žijí společně rostlinné a živočišné druhy a jsou na sobě vzájemně a na prostředí, v němž žijí, závislé. Biotopem může být listnatý les, okraj kanálu, lesy v blízkosti hor nebo jiný přírodní typ se specifickými rysy. Když se biotop mění, mění se i životní podmínky pro organismy, které tam žijí. Mnoho biotopů se mění následkem zásahů lidí, např. kácením lesů nebo odvodňováním.
Brundtlandská zpráva
Výsledky práce tzv. Brutlandského výboru z let 1983 až 1987. Tento výbor byl pověřen OSN následujícími úkoly:
. navrhnout dlouhodobé strategie na ochranu životního prostředí, aby se zajistil akceptovatelný rozvoj i po roce 2000
. navrhnout metody pro rozvoj spolupráce mezi zeměmi s cílem neustále zlepšovat životní prostředí
Brundtlandský výbor vyhlásil tezi "trvale udržitelného rozvoje".
Cd - kadmium
viz Kadmium
CFC
Viz chloro-fluoro-uhlovodíky
CO2 - oxid uhličitý
Je to plyn, který se běžně vyskytuje v atmosféře a je nezbytný pro život rostlin. V polovině 19. století bylo množství CO2 v atmosféře okolo 270 ppm (jednotek v miliónu), ale v důsledku spalování fosilních paliv se zvýšilo až na 350 ppm. CO2 není zdraví nebezpečný, ale je nejvýznamnější příčinou globálního oteplování Země.
Cr - chróm
viz Chróm
Cu - měď
viz Měď
Cyklus
V přírodě probíhá mnoho cyklů a ten základní se týká zelených rostlin. Při tomto cyklu, který se nazývá fotosyntéza, vzniká kyslík a cukr z oxidu uhličitého a vody. Živočichové získávají živiny potravou, a to z rostlin nebo konzumací jiných živočichů. V buňkách rostlin a zvířat se během buněčného dýchání přeměňuje cukr a kyslík na energii, oxid uhličitý a vodu. Cyklus je ukončen opětným spotřebováváním vody a CO2 rostlinami. V cyklu jsou všechny zbytkové produkty znovu využity a nevytváří se žádný nevyužitý odpad. Aby se vytvořily cykly i v průmyslových procesech, musí se znovu použít všechny zbytky výroby, čímž nevzniká ani žádný odpad.
DDT
DDT je insekticid vysoce nebezpečný životnímu prostředí, který je v mnoha zemích zakázán. Více informací naleznete v odstavci zabývajícím se PCB, látkou s podobnými vlastnostmi.
Dioxin
Dioxin je souhrnný název pro některé organické sloučeniny chlóru. Je jich 210 a některé z nich jsou vysoce jedovaté.
Ekologická kontrola (Audit EMS)
Ekologická kontrola (audit) je systematická činnost vyhodnocující systémy ekologické správy společností z hlediska funkčnosti. Dohlíží na to, aby ekologické programy pracovaly podle interních norem, vyhovujícím způsobem a ve shodě se zákonem. V rámci auditu je zkoumán vliv dané organizace na vnější prostředí, dále jsou kontrolovány způsoby, jakými se organizace vypořádává s ekologickými problémy, a dokumentace pro vedení a řízení ekologických programů.
Ekologie
Ekologie je věda zabývající se studiem vztahů mezi všemi živými organismy navzájem a jejich okolím.
Ekonomika životního prostředí
Ekonomika životního prostředí je součást národního hospodářství, která se snaží o integraci ekonomického a ekologického přístupu. Stručně lze říci, že ekonomika životního prostředí se snaží zviditelnit skryté ekologické náklady, tj. položky vzniklé dopadem ekonomiky na životní prostředí, které současné ekonomické myšlení nebere v úvahu. V současné době ekonomové zabývající se životním prostředím používají ekologické účty, systémy ekologické správy, daňová zvýhodnění atd.
EMAS
Je to zkratka pro Eco Management and Audit Scheme (Orgán ekologické správy a kontroly). Je to nezávislá dobrovolná organizace v rámci Evropské Unie, která se vztahuje k ekologickému řízení a kontrole společností. EMAS pomáhá firmám systematicky pracovat na řešení otázek ochrany životního prostředí. Pracovní metody organizace EMAS vyhovují normám ISO 9000. Existuje také paralelní systém ekologické správy známý jako ISO 14001. Podle EMAS by společnosti měly navrhnout ekologickou politiku a program na ochranu životního prostředí. Společnosti, které mají ekologický systém řízení, by se také měly s veřejností otevřeně dělit o výsledky svých ekologických programů, a sice prostřednictvím tzv. Zprávy o životním prostředí. Viz EMS.
EMS - Ekologický systém řízení
Stále větší množství společností používá ekologický systém řízení jako pomůcku k dosažení lepšího přehledu o vlivu svých činností na životní prostředí. Efektivní ekologický systém řízení může společnosti rovněž pomoci kontrolovat a omezit tento vliv na životní prostředí. Jeho zavedení umožňuje přirozené spojení ekologických programů s jinými činnostmi. Společnost využívající ekologický systém řízení by měla vytvořit a zavést ekologickou politiku a opatření, definovat ekologický program a provádět pravidelné ekologické kontroly (audity). Viz také EMAS a ISO 14001.
Energie
Energie nemůže být zničena, pouze přeměněna. Energetické zdroje lze rozdělit do tří hlavních skupin - sluneční energie, energie z fosilních paliv a jaderná energie. Sluneční energii je možno využívat přímo ve formě větru, vody a biopaliv. Fosilní paliva jsou uhlí, ropa a zemní plyn. Energii je možno využívat též prostřednictvím jejích nosičů jako je elektřina, voda a vzduch. Energii lze využívat pro práci, světlo, teplo a dopravu. V podstatě každá používaná energie má dopad na životní prostředí, ale ten se liší v závislosti na zdroji použité energie.
Etanol
Je název alkoholu, který je možno využít jako obnovitelné palivo v automobilech. Etanol se používá též jako rozpouštědlo. Vyrábí se fermentací biologických materiálů a následnou destilací.
Fe - železo
viz Železo
Fosfor (P)
Fosfor je spolu s dusíkem jedním z nejdůležitějších prvků obsažených v živinách a živných solích, které jsou nesmírně důležité pro všechny živé organismy. Většina fosforu, který se dostane do oceánů a jezer, pochází z lesních výluhů a ze zemědělské půdy, na níž se nadměrně používají umělá hnojiva. Dalším zdrojem fosforu jsou i úpravny vod. Nadměrně vysoký obsah fosforu vede k "eutrofizaci" (přehnojení).
Fosilní paliva
Fosilní paliva vznikla z rostlin a jejich částí, které se dostaly do zemské kůry před milióny let a přeměnily se na fosilní materiál (uhlí, plyn a ropu). Fosilní paliva jsou příkladem zásobních zdrojů. Spalováním fosilních paliv vzniká mimo jiné oxid uhličitý. Vzhledem k tomu, že tato forma uhlíku není přirozenou součástí biologického cyklu, obohacuje se atmosféra o další CO2, který napomáhá globálnímu oteplování Země. Během spalování se dále uvolňují vázané látky jako síra a těžké kovy a zvyšuje se tak jejich množství v životním prostředí.
Fotosyntéza
Je to proces, který probíhá v zelených rostlinách. Z oxidu uhličitého a vody při něm za působení slunečního záření vzniká jako vedlejší produkt životně důležitý kyslík a cukr, který je "zásobárnou" energie. Je to proces, při němž se sluneční energie přeměňuje na energii chemicky vázanou. Při tomto procesu vážou rostliny tzv. "skleníkový plyn" - oxid uhličitý. Zelené buňky v rostlinách jsou stavebními kameny Matky Přírody a fotosyntéza je základem přírodního cyklu a života na Zemi.
Freony (CFC)
viz Chloro-fluoro-uhlovodíky
Hg - rtuť
viz Rtuť
Hliník (Al)
Hliník je jednou z hlavních složek nejběžnějších druhů hornin. Zvyšujícím se okyselováním půdy se hliník uvolňuje a vodou se dostává do oceánů a jezer. To má negativní vliv např. na reprodukční schopnosti ryb a ptáků. Hliník se vyrábí ze suroviny bauxitu a při jeho výrobě se spotřebovává obrovské množství energie. Zároveň lze ale hliník několikrát recyklovat.
Chloro-fluoro-uhlovodíky (freony)
Chloro-fluoro-uhlovodíky jsou syntetické plyny, složené z chlóru, uhlíku, fluoru a dusíku. Často jsou známy pod názvem CFC, což je obchodní značka společnosti DuPont. Kromě jiného se CFC používají k přenosu tepla a chladu v mrazničkách, ledničkách, klimatizačních systémech atd., při výrobě pěnových plastů a pro čištění elektronických zařízení. CFC narušuje ozónovou vrstvu ve stratosféře, a tím podstatně zvyšuje škodlivé účinky ultrafialového záření na Zemi. CFC je také agresivní skleníkový plyn a existuje domněnka, že by mohl způsobovat změny DNA. HCFC je obecně znám jako "slabý CFC", protože nepřispívá tak silně k narušování ozónové vrstvy. Kromě toho přispívá ke globálnímu oteplování méně než CFC.
Chróm (Cr)
Chróm se běžně vyskytuje ve dvou formách - trojmocný a šestimocný. Obě formy jsou zdraví škodlivé a působí jako alergeny. Šestimocný je navíc považován za karcinogen. Je důležité si uvědomit, že chróm, který se těží, nikdy nevymizí, ale bude stále přítomen někde v ekosystému. Může například skončit v podzemních vodách pod skládkami, odtud se dostat do moře, dále do těl ryb, které konzumuje člověk.
ICC - Mezinárodní obchodní komora
Charta Mezinárodní obchodní komory pro trvale udržitelný rozvoj je často citována v kontextu velkých organizací a společností. program ICC se skládá ze 16 zásad pro ekologické programy, které jsou z komerčního hlediska podstatné pro trvale udržitelný rozvoj. Program je navržen tak, aby usměrňoval úsilí společností ochránit různé aspekty životního prostředí; společnosti jsou veřejně vyzývány k podpoře tohoto programu a k jeho užívání jako východiska pro různá zlepšení.
ISO 14001
Ekologická norma. Zatímco EMAS se vztahuje jen na Evropskou Unii (EU), ISO 14001 je normou mezinárodní a je používána jak členskými státy EU, tak i mimo ni. ISO 14001 je jednou ze skupiny mezinárodních norem, vztahujících se na životní prostředí. Na vývoji dalších norem pro oblasti jako je např. ekologická kontrola (audit), ekologická účinnost, ekologické značení a stanovení životního cyklu produktů se dále pracuje. Viz také systémy ekologické správy. ISO 14001 se často používá při jednáních týkajících se životního prostředí mezi dodavateli a zákazníky.
Jaderná energie
Tato energie je relativně nová forma energie, která využívá vazebné energie jádra atomu. Porušením vazeb mezi částicemi uvnitř jádra se uvolňuje energie, kterou nazýváme jaderná. K tomuto účelu se používá radioaktivní uran, který štěpením jader uvolňuje další štěpné radioaktivní produkty. Pokud jde o jadernou energii, základní ekologické problémy představuje manipulace s radioaktivními látkami a únik radioaktivity. Vzhledem k tomu, že tyto látky mají katastrofální dopady na živé organismy (mění molekuly živých buněk, a tím způsobují např. rakovinu a genetické vady), je nukleární energie ve většině zemí přísně regulována. Většina úniků radioaktivních látek probíhá v souvislosti se závadami a katastrofami. Dalším nebezpečím spojeným s jadernou energií je skutečnost, že odpad může být použit na výrobu plutonia, které se používá v jaderných zbraních.
Kadmium (Cd)
Kadmium je prvek, který organismus snadno absorbuje - především ledvinami a játry. Okyselování půdy zvyšuje pronikání kadmia do moří a jezer. V budoucnosti lze očekávat, že v důsledku nadměrného hnojení zemědělské půdy umělými hnojivy, se zvýší chronické zamoření kadmiem. Kadmium vytěsňuje zinek, který je však pro organismus nezbytný. Z důvodů toxicity kadmia se jeho používání výrazně omezuje.
Kompostování
Kompostování je proces, při kterém dochází za přítomnosti kyslíku k rozkladu odpadů z rostlin a potravin a vzniká zemina (humus). Humus je možno využít v parcích, zahradách a zemědělství. Kompostování ve velkém vyžaduje, aby byl odpad tříděn, aby se zabránilo nadměrnému obsahu těžkých kovů v kompostu.
Kovy
Kovy jsou zpravidla prvky, a proto se nemohou rozložit nebo zmizet. Mohou se však slučovat s jinými látkami, a tak získávat jiné vlastnosti a mít různý vliv na životní prostředí.
Měď (Cu)
Důležitý stopový prvek pro lidský organismus, který potřebujeme, byť jen v nepatrném množství. Měď se nachází, mimo jiné, v mnoha důležitých enzymech. Soli mědi mají negativní účinek na řasy a narušují jejich fotosyntézu a vázání dusíku. Zvýšená hladina mědi byla nalezena v kyselé spodní vodě.
Nehořlavé látky na bázi brómu
Nehořlavé látky na bázi brómu se přidávají do umělých hmot, do izolačních materiálů, do plášťů elektronických systémů a panelů tištěných obvodů za účelem získání nehořlavých vlastností. Vzorky ze dna Baltického moře odhalují, že rychle roste množství brómových aromatických látek, což by mohlo způsobit nový problém, jako s PCB.
Nízkoenergetické žárovky
Dávají stejné množství světla jako normální žárovka, ale spotřebují 5-6krát méně energie. Jejich životnost je 8-10krát delší než u standardních žárovek.
NOx - oxidy dusíku
viz Oxidy dusíku
Obnovitelná energie
Obnovitelné druhy energie jsou: solární (sluneční), větrná, vodní a různé druhy biopaliv. Základním rysem obnovitelné energie je, že může být znovu vytvořena v období, které lze předpovědět. Výjimkou je Slunce, které vytváří energii neustále (pokud nebudeme přihlížet k tomu, že za mnoho miliard let Slunce zmizí).
Olovo (Pb)
Olovo je vysoce toxický těžký kov. Z organismu se vylučuje velmi pomalu, a proto se v něm ukládá. Kromě jiného zasahuje olovo do tvorby hemoglobinu, který v krvi váže kyslík. Hlavním zdrojem emisí olova je olovnatý benzín a je to dosud velký problém v mnoha zemích světa. Olovo se také používá v elektrických kabelech a dále např. jako přísada do barev. Je jedním z toxických těžkých kovů, které musíme přestat užívat, pokud chceme dlouhodobě zlepšit životní prostředí.
Oxid uhličitý (CO2)
viz CO2
Oxidy dusíku (NOX)
Oxidy dusíku se tvoří během spalování - oxidací dusíku na vzduchu. Emise oxidů dusíku způsobují okyselování, eutrofikaci a "smog" a mohou přímo poškodit vegetaci.
Ozónová vrstva (O3)
Je to tenká vrstva ozónu, která chrání před škodlivým ultrafialovým (UV) slunečním zářením. Ozón se skládá ze tří molekul kyslíku, které se rychle rozkládají na dvouatomový molekulární kyslík a zbylé atomy kyslíku, které znovu vytváří ozón. Předpokládá se, že současné zvýšení výskytu rakoviny kůže je částečně způsobeno úbytkem ozónové vrstvy. Ozónová vrstva se nachází ve stratosféře ve výšce 25 km. V nedávných letech došlo k jejímu ztenčení a v některých oblastech dokonce dočasně mizí - především na pólech. Ozónová vrstva je narušována plyny jako je např. metan a oxid dusný (rajský plyn), sloučeniny chlóru a brómu (CFC, HCFC a halogeny) apod.
Pb - olovo
viz Olovo
PCB (polychlorované bifenyly)
PCB je pomalu se rozkládající, přírodě cizí látka. Dosud byla většina negativních účinků pozorována u ryb a ptáků. Protože PCB prochází potravinovým řetězcem, ovlivňuje v konečné fázi i lidský organismus. V současné době mají všichni živočichové, včetně člověka, tyto toxiny uloženy ve svém organismu.
Plasty
Společný název pro různé materiály rozličných charakteristických vlastností, které jsou tvořeny dlouhými uhlíkatými řetězci. Plasty jsou téměř výhradně vyráběny z fosilního uhlíku, který byl získán z ropy nebo zemního plynu a je smíchán s různými chemikáliemi. Plasty lze dělit podle různých hledisek. Jednou z možností dělení je dělení na termoplasty a termosety. Termoplasty je možné zahřátím tvarovat, zatímco termosety (tvrzené plasty) teplem tvar nemění, naopak ještě více tvrdnou. Plasty ovlivňují životní prostředí v každé fázi své existence, od těžby ropy a zemního plynu přes vlastní výrobu plastů až po následnou manipulaci s odpadem. Existuje několik rozsáhlých studií o dopadu plastů na životní prostředí a je těžké kategoricky stanovit, které plasty jsou lepší. Můžeme však s jistotou říci, že z ekologického hlediska jsou plasty na bázi chlóru (jako PVC, viz níže) horší než jiné termoplasty. Je tomu tak z velké části proto, že chlór může v plastu reagovat s organickými sloučeninami, což má velmi často velmi negativní vliv na životní prostředí.
PVC (polyvinylchlorid)
Polyvinylchlorid se používá k výrobě podlahových krytin, vinylových tapet, elektrických kabelů apod. PVC obsahuje chlór a při jeho spalování může vznikat kyselina chlorovodíková a chlorované uhlovodíky. Ty napomáhají zvyšovat v půdě a vodě obsah organických sloučenin chlóru, např. dioxinů.
Recipient (příjemce)
Recipient je název pro místo, jež je konečným příjemcem emisí, tj. místo, kde emise končí. Recipientem je voda, vzduch nebo půda.
Rozpouštědla
Toto je společný název pro látky, rozpouštějící jiné látky. Vzhledem ke zdravotním rizikům je největší pozornost soustředěna na organická rozpouštědla; v posledních letech je předmětem zvýšeného zájmu rovněž jejich negativní dopad na životní prostředí. To platí především pro organické těkavé látky, které napomáhají např. při vzniku přízemního ozónu. Benzen, xylen a trichlorethylen jsou považovány za látky výrazně zdraví škodlivé.
Rtuť (Hg)
Rtuť má jedinečné technické vlastnosti, protože se taví až při teplotě -39°C. Páry se tvoří už při teplotě 20°C, i když bod varu je 375°C. V pevné a tekuté formě nemá rtuť na životní prostředí žádný vliv, avšak její výpary se velmi snadno dostávají do dýchacího ústrojí a ukládají se např. v centrální nervové soustavě a postupně poškozují srdce a ledviny. Rtuť se snadno váže s jinými látkami, a tak se stává vysoce jedovatou. Je také snadno vstřebávána rostlinami a zvířaty a vážně je poškozuje. Jsou-li emise rtuti rozsáhlé, začne se rtuť v organismu ukládat - organismus dostává více rtuti než dokáže vyloučit. Čím dále se rtuť dostane v potravinovém řetězci, tím vyšší je její kumulace. Výsledkem je negativní vliv na reprodukční schopnost zvířat, např. ptáků. Čajová lžička rtuti stačí na znečištění celého jezera a vzhledem ke své toxicitě a těkavosti by se neměla používat a naopak by měla zůstat v zemské kůře ve své inaktivní formě. Kov, který už byl vytěžen, je nutno skladovat tak, aby do životního prostředí nemohl proniknout.
Síra (S)
Při spalování paliv obsahujících síru, např. uhlí a ropy, vzniká oxid siřičitý, který se na vzduchu přeměňuje na kyselinu sírovou. Kyselina sírová je nejzávažnější příčinou okyselování vody a půdy. Současně je síra, v malém množství, pro živé organismy životně důležitá.
Skládky
Skládky představují moderní typ ukládání odpadů, které musí splňovat určité stanovené požadavky na ochranu životního prostředí; pod odpadem musí mít předepsanou základovou desku, která umožňuje shromažďovat a upravovat dešťovou vodu, která je znečištěná toxiny vyluhovanými z odpadů uložených na skládce. Vyvezení odpadu na skládku představuje pouze jeho odložení na stranu a neřeší tak problém jeho likvidace jako spálení nebo recyklace.
Termodynamika
Termodynamika je vědní odvětví fyziky, které se zabývá vzájemným vztahem mezi spotřebou energie a hmoty v různých procesech.
1. První věta termodynamiky říká, že energie ani hmota nemohou být získány z ničeho ani je nelze zničit. Na druhé straně může být energie přeměňována z jedné formy na druhou. Např. kinetickou energii lze přeměnit na elektrickou, která může být dále přeměněna na tepelnou.
2. Druhá věta termodynamiky říká, že neuspořádanost (entropie) se v uzavřeném systému zvyšuje. Jinými slovy to znamená, že všechno má tendenci se samovolně rozšiřovat. Dodáním energie je možno lokálně dosáhnout znovu uspořádanosti, ovšem pouze na úkor toho, že někde jinde v systému se vždy entropie zvýší.
Těžké kovy
Jsou to kovy s velkou hustotou jako kadmium, olovo, měď, rtuť a chróm. Těžké kovy jsou toxické a mají velmi negativní vliv na životní prostředí. Další informace - viz každý z výše jmenovaných těžkých kovů.
Toxický
Je jiný výraz pro jedovatý. Rozdílné látky mají rozdílné toxické vlivy. Některé, např. dioxiny, jsou toxické okamžitě, a to již ve velmi malých dávkách. Jiné, jako např. stopové prvky, jsou jedovaté ve velkých dávkách a při dlouhodobém působení v organismu.
Uzavřený proces
Uzavřený proces je ideální výrobní cyklus. Cílem tohoto procesu jsou nulové emise, tj. veškeré zbytkové produkty jsou použity a žádné z nich nejsou vylučovány do životního prostředí. V praxi však vždy, i přes opětovné navrácení mnoha produktů do výrobního procesu, nějaký odpad vzniká a končí v našem životním prostředí. Snahou je se ideálnímu výrobnímu cyklu co nejvíce přiblížit.
Větrná energie
Větrná energie je nepřímo získaná energie ze Slunce, která vzniká ohříváním vzduchu. Je-li vzduch ohříván, stoupá vzhůru a je nahrazen chladnějším vzduchem, čímž dochází k proudění (cirkulaci). Větrné elektrárny mají velmi malý negativní dopad na životní prostředí, nicméně jejich existence je spojena se změnou kulturní krajiny a hlukem, který může negativně působit na životní prostředí.
VOC
VOC je zkratka pro těkavé organické látky, které se skládají z uhlíku, kyslíku, dusíku, chlóru a dalších prvků, které snadno produkují plyny. Příkladem VOC jsou organická rozpouštědla, která se používají v průmyslu i v domácnostech. Napomáhají vytvářet přízemní hladinu ozónu a "smog".
Vodní energie
Vodní energie je vytvářena nepřímo slunečním zářením. Voda na zemském povrchu je zahřívána slunečním zářením, část se jí vypaří a dostává se do atmosféry, odkud se znovu na zemský povrch vrací ve formě deště a plní vodní toky. Vodní elektrárny v podstatě neprodukují žádné emise, ale má velký místní a regionální dopad na životní prostředí v okolí vodních toků a tam, kde jsou vybudovány přehrady. Přehrady jsou opět příkladem zásahů člověka do ekosystémů - mění se tok řek a tím i ekosystémy vodní a příbřežní. Příkladem mohou být vyschlá koryta řek v některých oblastech, či zánik ekosystémů v místě, kde vodní dílo vzniklo.
Zemní plyn
Fosilní palivo uložené v zemské kůře. Spalováním zemního plynu vzniká méně emisí oxidu uhličitého a síry, než při spalování derivátů ropy. V některých případech lze zemní plyn nahradit bioplynem, který je představitelem obnovitelných paliv.
Železo (Fe)
Železo je pro lidský organismus životně důležitý kov. Příkladem je železo v červených krvinkách, které pomáhá vázat kyslík v krvi. Negativní účinky mohou mít naopak částice oxidů železa v emisích průmyslových podniků zpracovávajících železo. Tyto částice mohou způsobovat benigní formu pneumokoniózy, která může dále zvyšovat riziko rakoviny plic.
viz Hliník
Benzín
Benzín je fosilní palivo vyráběné ze surové ropy. Při jeho spalování vzniká vedle dalších produktů i oxid uhličitý (CO2), uhlovodíky (HC) a oxidy dusíku (NOx). Spalování benzínu napomáhá také globálnímu oteplování, okyselování a eutrofizaci. Katalyzátory pohlcují část uhlovodíků a oxidů dusíku, nesnižují však množství oxidu uhličitého.
Biodiverzita (Biologická druhová pestrost)
Tento termín znamená, že existuje mnoho různých biologických druhů a každý se ještě dále dělí na mnoho čeledí a skupin (genetických variant).
Biopalivo
Biopalivo je společný název pro paliva, která pocházejí z rostlin (biomasy). Zahrnuje vše od dřeva a slámy až po zpracovaná biologická paliva jako jsou lisovaná paliva a ethanol. Biopaliva představují přeměněnou sluneční energii; rostliny přeměňují sluneční energii na chemickou ve formě různých typů cukru. Biopaliva jsou obnovitelná, protože jakmile jsou použita, mohou být v relativně velmi krátké době vytvořena znovu (pokud je nespotřebováváme ve větším množství než vyrábíme). Vykácení příliš velkého počtu stromů může mít negativní vliv na biologickou rozmanitost. Rašelina se již nepovažuje za biopalivo.
Biotop
Biotop je část přírody (ohraničený areál), ve které žijí společně rostlinné a živočišné druhy a jsou na sobě vzájemně a na prostředí, v němž žijí, závislé. Biotopem může být listnatý les, okraj kanálu, lesy v blízkosti hor nebo jiný přírodní typ se specifickými rysy. Když se biotop mění, mění se i životní podmínky pro organismy, které tam žijí. Mnoho biotopů se mění následkem zásahů lidí, např. kácením lesů nebo odvodňováním.
Brundtlandská zpráva
Výsledky práce tzv. Brutlandského výboru z let 1983 až 1987. Tento výbor byl pověřen OSN následujícími úkoly:
. navrhnout dlouhodobé strategie na ochranu životního prostředí, aby se zajistil akceptovatelný rozvoj i po roce 2000
. navrhnout metody pro rozvoj spolupráce mezi zeměmi s cílem neustále zlepšovat životní prostředí
Brundtlandský výbor vyhlásil tezi "trvale udržitelného rozvoje".
Cd - kadmium
viz Kadmium
CFC
Viz chloro-fluoro-uhlovodíky
CO2 - oxid uhličitý
Je to plyn, který se běžně vyskytuje v atmosféře a je nezbytný pro život rostlin. V polovině 19. století bylo množství CO2 v atmosféře okolo 270 ppm (jednotek v miliónu), ale v důsledku spalování fosilních paliv se zvýšilo až na 350 ppm. CO2 není zdraví nebezpečný, ale je nejvýznamnější příčinou globálního oteplování Země.
Cr - chróm
viz Chróm
Cu - měď
viz Měď
Cyklus
V přírodě probíhá mnoho cyklů a ten základní se týká zelených rostlin. Při tomto cyklu, který se nazývá fotosyntéza, vzniká kyslík a cukr z oxidu uhličitého a vody. Živočichové získávají živiny potravou, a to z rostlin nebo konzumací jiných živočichů. V buňkách rostlin a zvířat se během buněčného dýchání přeměňuje cukr a kyslík na energii, oxid uhličitý a vodu. Cyklus je ukončen opětným spotřebováváním vody a CO2 rostlinami. V cyklu jsou všechny zbytkové produkty znovu využity a nevytváří se žádný nevyužitý odpad. Aby se vytvořily cykly i v průmyslových procesech, musí se znovu použít všechny zbytky výroby, čímž nevzniká ani žádný odpad.
DDT
DDT je insekticid vysoce nebezpečný životnímu prostředí, který je v mnoha zemích zakázán. Více informací naleznete v odstavci zabývajícím se PCB, látkou s podobnými vlastnostmi.
Dioxin
Dioxin je souhrnný název pro některé organické sloučeniny chlóru. Je jich 210 a některé z nich jsou vysoce jedovaté.
Ekologická kontrola (Audit EMS)
Ekologická kontrola (audit) je systematická činnost vyhodnocující systémy ekologické správy společností z hlediska funkčnosti. Dohlíží na to, aby ekologické programy pracovaly podle interních norem, vyhovujícím způsobem a ve shodě se zákonem. V rámci auditu je zkoumán vliv dané organizace na vnější prostředí, dále jsou kontrolovány způsoby, jakými se organizace vypořádává s ekologickými problémy, a dokumentace pro vedení a řízení ekologických programů.
Ekologie
Ekologie je věda zabývající se studiem vztahů mezi všemi živými organismy navzájem a jejich okolím.
Ekonomika životního prostředí
Ekonomika životního prostředí je součást národního hospodářství, která se snaží o integraci ekonomického a ekologického přístupu. Stručně lze říci, že ekonomika životního prostředí se snaží zviditelnit skryté ekologické náklady, tj. položky vzniklé dopadem ekonomiky na životní prostředí, které současné ekonomické myšlení nebere v úvahu. V současné době ekonomové zabývající se životním prostředím používají ekologické účty, systémy ekologické správy, daňová zvýhodnění atd.
EMAS
Je to zkratka pro Eco Management and Audit Scheme (Orgán ekologické správy a kontroly). Je to nezávislá dobrovolná organizace v rámci Evropské Unie, která se vztahuje k ekologickému řízení a kontrole společností. EMAS pomáhá firmám systematicky pracovat na řešení otázek ochrany životního prostředí. Pracovní metody organizace EMAS vyhovují normám ISO 9000. Existuje také paralelní systém ekologické správy známý jako ISO 14001. Podle EMAS by společnosti měly navrhnout ekologickou politiku a program na ochranu životního prostředí. Společnosti, které mají ekologický systém řízení, by se také měly s veřejností otevřeně dělit o výsledky svých ekologických programů, a sice prostřednictvím tzv. Zprávy o životním prostředí. Viz EMS.
EMS - Ekologický systém řízení
Stále větší množství společností používá ekologický systém řízení jako pomůcku k dosažení lepšího přehledu o vlivu svých činností na životní prostředí. Efektivní ekologický systém řízení může společnosti rovněž pomoci kontrolovat a omezit tento vliv na životní prostředí. Jeho zavedení umožňuje přirozené spojení ekologických programů s jinými činnostmi. Společnost využívající ekologický systém řízení by měla vytvořit a zavést ekologickou politiku a opatření, definovat ekologický program a provádět pravidelné ekologické kontroly (audity). Viz také EMAS a ISO 14001.
Energie
Energie nemůže být zničena, pouze přeměněna. Energetické zdroje lze rozdělit do tří hlavních skupin - sluneční energie, energie z fosilních paliv a jaderná energie. Sluneční energii je možno využívat přímo ve formě větru, vody a biopaliv. Fosilní paliva jsou uhlí, ropa a zemní plyn. Energii je možno využívat též prostřednictvím jejích nosičů jako je elektřina, voda a vzduch. Energii lze využívat pro práci, světlo, teplo a dopravu. V podstatě každá používaná energie má dopad na životní prostředí, ale ten se liší v závislosti na zdroji použité energie.
Etanol
Je název alkoholu, který je možno využít jako obnovitelné palivo v automobilech. Etanol se používá též jako rozpouštědlo. Vyrábí se fermentací biologických materiálů a následnou destilací.
Fe - železo
viz Železo
Fosfor (P)
Fosfor je spolu s dusíkem jedním z nejdůležitějších prvků obsažených v živinách a živných solích, které jsou nesmírně důležité pro všechny živé organismy. Většina fosforu, který se dostane do oceánů a jezer, pochází z lesních výluhů a ze zemědělské půdy, na níž se nadměrně používají umělá hnojiva. Dalším zdrojem fosforu jsou i úpravny vod. Nadměrně vysoký obsah fosforu vede k "eutrofizaci" (přehnojení).
Fosilní paliva
Fosilní paliva vznikla z rostlin a jejich částí, které se dostaly do zemské kůry před milióny let a přeměnily se na fosilní materiál (uhlí, plyn a ropu). Fosilní paliva jsou příkladem zásobních zdrojů. Spalováním fosilních paliv vzniká mimo jiné oxid uhličitý. Vzhledem k tomu, že tato forma uhlíku není přirozenou součástí biologického cyklu, obohacuje se atmosféra o další CO2, který napomáhá globálnímu oteplování Země. Během spalování se dále uvolňují vázané látky jako síra a těžké kovy a zvyšuje se tak jejich množství v životním prostředí.
Fotosyntéza
Je to proces, který probíhá v zelených rostlinách. Z oxidu uhličitého a vody při něm za působení slunečního záření vzniká jako vedlejší produkt životně důležitý kyslík a cukr, který je "zásobárnou" energie. Je to proces, při němž se sluneční energie přeměňuje na energii chemicky vázanou. Při tomto procesu vážou rostliny tzv. "skleníkový plyn" - oxid uhličitý. Zelené buňky v rostlinách jsou stavebními kameny Matky Přírody a fotosyntéza je základem přírodního cyklu a života na Zemi.
Freony (CFC)
viz Chloro-fluoro-uhlovodíky
Hg - rtuť
viz Rtuť
Hliník (Al)
Hliník je jednou z hlavních složek nejběžnějších druhů hornin. Zvyšujícím se okyselováním půdy se hliník uvolňuje a vodou se dostává do oceánů a jezer. To má negativní vliv např. na reprodukční schopnosti ryb a ptáků. Hliník se vyrábí ze suroviny bauxitu a při jeho výrobě se spotřebovává obrovské množství energie. Zároveň lze ale hliník několikrát recyklovat.
Chloro-fluoro-uhlovodíky (freony)
Chloro-fluoro-uhlovodíky jsou syntetické plyny, složené z chlóru, uhlíku, fluoru a dusíku. Často jsou známy pod názvem CFC, což je obchodní značka společnosti DuPont. Kromě jiného se CFC používají k přenosu tepla a chladu v mrazničkách, ledničkách, klimatizačních systémech atd., při výrobě pěnových plastů a pro čištění elektronických zařízení. CFC narušuje ozónovou vrstvu ve stratosféře, a tím podstatně zvyšuje škodlivé účinky ultrafialového záření na Zemi. CFC je také agresivní skleníkový plyn a existuje domněnka, že by mohl způsobovat změny DNA. HCFC je obecně znám jako "slabý CFC", protože nepřispívá tak silně k narušování ozónové vrstvy. Kromě toho přispívá ke globálnímu oteplování méně než CFC.
Chróm (Cr)
Chróm se běžně vyskytuje ve dvou formách - trojmocný a šestimocný. Obě formy jsou zdraví škodlivé a působí jako alergeny. Šestimocný je navíc považován za karcinogen. Je důležité si uvědomit, že chróm, který se těží, nikdy nevymizí, ale bude stále přítomen někde v ekosystému. Může například skončit v podzemních vodách pod skládkami, odtud se dostat do moře, dále do těl ryb, které konzumuje člověk.
ICC - Mezinárodní obchodní komora
Charta Mezinárodní obchodní komory pro trvale udržitelný rozvoj je často citována v kontextu velkých organizací a společností. program ICC se skládá ze 16 zásad pro ekologické programy, které jsou z komerčního hlediska podstatné pro trvale udržitelný rozvoj. Program je navržen tak, aby usměrňoval úsilí společností ochránit různé aspekty životního prostředí; společnosti jsou veřejně vyzývány k podpoře tohoto programu a k jeho užívání jako východiska pro různá zlepšení.
ISO 14001
Ekologická norma. Zatímco EMAS se vztahuje jen na Evropskou Unii (EU), ISO 14001 je normou mezinárodní a je používána jak členskými státy EU, tak i mimo ni. ISO 14001 je jednou ze skupiny mezinárodních norem, vztahujících se na životní prostředí. Na vývoji dalších norem pro oblasti jako je např. ekologická kontrola (audit), ekologická účinnost, ekologické značení a stanovení životního cyklu produktů se dále pracuje. Viz také systémy ekologické správy. ISO 14001 se často používá při jednáních týkajících se životního prostředí mezi dodavateli a zákazníky.
Jaderná energie
Tato energie je relativně nová forma energie, která využívá vazebné energie jádra atomu. Porušením vazeb mezi částicemi uvnitř jádra se uvolňuje energie, kterou nazýváme jaderná. K tomuto účelu se používá radioaktivní uran, který štěpením jader uvolňuje další štěpné radioaktivní produkty. Pokud jde o jadernou energii, základní ekologické problémy představuje manipulace s radioaktivními látkami a únik radioaktivity. Vzhledem k tomu, že tyto látky mají katastrofální dopady na živé organismy (mění molekuly živých buněk, a tím způsobují např. rakovinu a genetické vady), je nukleární energie ve většině zemí přísně regulována. Většina úniků radioaktivních látek probíhá v souvislosti se závadami a katastrofami. Dalším nebezpečím spojeným s jadernou energií je skutečnost, že odpad může být použit na výrobu plutonia, které se používá v jaderných zbraních.
Kadmium (Cd)
Kadmium je prvek, který organismus snadno absorbuje - především ledvinami a játry. Okyselování půdy zvyšuje pronikání kadmia do moří a jezer. V budoucnosti lze očekávat, že v důsledku nadměrného hnojení zemědělské půdy umělými hnojivy, se zvýší chronické zamoření kadmiem. Kadmium vytěsňuje zinek, který je však pro organismus nezbytný. Z důvodů toxicity kadmia se jeho používání výrazně omezuje.
Kompostování
Kompostování je proces, při kterém dochází za přítomnosti kyslíku k rozkladu odpadů z rostlin a potravin a vzniká zemina (humus). Humus je možno využít v parcích, zahradách a zemědělství. Kompostování ve velkém vyžaduje, aby byl odpad tříděn, aby se zabránilo nadměrnému obsahu těžkých kovů v kompostu.
Kovy
Kovy jsou zpravidla prvky, a proto se nemohou rozložit nebo zmizet. Mohou se však slučovat s jinými látkami, a tak získávat jiné vlastnosti a mít různý vliv na životní prostředí.
Měď (Cu)
Důležitý stopový prvek pro lidský organismus, který potřebujeme, byť jen v nepatrném množství. Měď se nachází, mimo jiné, v mnoha důležitých enzymech. Soli mědi mají negativní účinek na řasy a narušují jejich fotosyntézu a vázání dusíku. Zvýšená hladina mědi byla nalezena v kyselé spodní vodě.
Nehořlavé látky na bázi brómu
Nehořlavé látky na bázi brómu se přidávají do umělých hmot, do izolačních materiálů, do plášťů elektronických systémů a panelů tištěných obvodů za účelem získání nehořlavých vlastností. Vzorky ze dna Baltického moře odhalují, že rychle roste množství brómových aromatických látek, což by mohlo způsobit nový problém, jako s PCB.
Nízkoenergetické žárovky
Dávají stejné množství světla jako normální žárovka, ale spotřebují 5-6krát méně energie. Jejich životnost je 8-10krát delší než u standardních žárovek.
NOx - oxidy dusíku
viz Oxidy dusíku
Obnovitelná energie
Obnovitelné druhy energie jsou: solární (sluneční), větrná, vodní a různé druhy biopaliv. Základním rysem obnovitelné energie je, že může být znovu vytvořena v období, které lze předpovědět. Výjimkou je Slunce, které vytváří energii neustále (pokud nebudeme přihlížet k tomu, že za mnoho miliard let Slunce zmizí).
Olovo (Pb)
Olovo je vysoce toxický těžký kov. Z organismu se vylučuje velmi pomalu, a proto se v něm ukládá. Kromě jiného zasahuje olovo do tvorby hemoglobinu, který v krvi váže kyslík. Hlavním zdrojem emisí olova je olovnatý benzín a je to dosud velký problém v mnoha zemích světa. Olovo se také používá v elektrických kabelech a dále např. jako přísada do barev. Je jedním z toxických těžkých kovů, které musíme přestat užívat, pokud chceme dlouhodobě zlepšit životní prostředí.
Oxid uhličitý (CO2)
viz CO2
Oxidy dusíku (NOX)
Oxidy dusíku se tvoří během spalování - oxidací dusíku na vzduchu. Emise oxidů dusíku způsobují okyselování, eutrofikaci a "smog" a mohou přímo poškodit vegetaci.
Ozónová vrstva (O3)
Je to tenká vrstva ozónu, která chrání před škodlivým ultrafialovým (UV) slunečním zářením. Ozón se skládá ze tří molekul kyslíku, které se rychle rozkládají na dvouatomový molekulární kyslík a zbylé atomy kyslíku, které znovu vytváří ozón. Předpokládá se, že současné zvýšení výskytu rakoviny kůže je částečně způsobeno úbytkem ozónové vrstvy. Ozónová vrstva se nachází ve stratosféře ve výšce 25 km. V nedávných letech došlo k jejímu ztenčení a v některých oblastech dokonce dočasně mizí - především na pólech. Ozónová vrstva je narušována plyny jako je např. metan a oxid dusný (rajský plyn), sloučeniny chlóru a brómu (CFC, HCFC a halogeny) apod.
Pb - olovo
viz Olovo
PCB (polychlorované bifenyly)
PCB je pomalu se rozkládající, přírodě cizí látka. Dosud byla většina negativních účinků pozorována u ryb a ptáků. Protože PCB prochází potravinovým řetězcem, ovlivňuje v konečné fázi i lidský organismus. V současné době mají všichni živočichové, včetně člověka, tyto toxiny uloženy ve svém organismu.
Plasty
Společný název pro různé materiály rozličných charakteristických vlastností, které jsou tvořeny dlouhými uhlíkatými řetězci. Plasty jsou téměř výhradně vyráběny z fosilního uhlíku, který byl získán z ropy nebo zemního plynu a je smíchán s různými chemikáliemi. Plasty lze dělit podle různých hledisek. Jednou z možností dělení je dělení na termoplasty a termosety. Termoplasty je možné zahřátím tvarovat, zatímco termosety (tvrzené plasty) teplem tvar nemění, naopak ještě více tvrdnou. Plasty ovlivňují životní prostředí v každé fázi své existence, od těžby ropy a zemního plynu přes vlastní výrobu plastů až po následnou manipulaci s odpadem. Existuje několik rozsáhlých studií o dopadu plastů na životní prostředí a je těžké kategoricky stanovit, které plasty jsou lepší. Můžeme však s jistotou říci, že z ekologického hlediska jsou plasty na bázi chlóru (jako PVC, viz níže) horší než jiné termoplasty. Je tomu tak z velké části proto, že chlór může v plastu reagovat s organickými sloučeninami, což má velmi často velmi negativní vliv na životní prostředí.
PVC (polyvinylchlorid)
Polyvinylchlorid se používá k výrobě podlahových krytin, vinylových tapet, elektrických kabelů apod. PVC obsahuje chlór a při jeho spalování může vznikat kyselina chlorovodíková a chlorované uhlovodíky. Ty napomáhají zvyšovat v půdě a vodě obsah organických sloučenin chlóru, např. dioxinů.
Recipient (příjemce)
Recipient je název pro místo, jež je konečným příjemcem emisí, tj. místo, kde emise končí. Recipientem je voda, vzduch nebo půda.
Rozpouštědla
Toto je společný název pro látky, rozpouštějící jiné látky. Vzhledem ke zdravotním rizikům je největší pozornost soustředěna na organická rozpouštědla; v posledních letech je předmětem zvýšeného zájmu rovněž jejich negativní dopad na životní prostředí. To platí především pro organické těkavé látky, které napomáhají např. při vzniku přízemního ozónu. Benzen, xylen a trichlorethylen jsou považovány za látky výrazně zdraví škodlivé.
Rtuť (Hg)
Rtuť má jedinečné technické vlastnosti, protože se taví až při teplotě -39°C. Páry se tvoří už při teplotě 20°C, i když bod varu je 375°C. V pevné a tekuté formě nemá rtuť na životní prostředí žádný vliv, avšak její výpary se velmi snadno dostávají do dýchacího ústrojí a ukládají se např. v centrální nervové soustavě a postupně poškozují srdce a ledviny. Rtuť se snadno váže s jinými látkami, a tak se stává vysoce jedovatou. Je také snadno vstřebávána rostlinami a zvířaty a vážně je poškozuje. Jsou-li emise rtuti rozsáhlé, začne se rtuť v organismu ukládat - organismus dostává více rtuti než dokáže vyloučit. Čím dále se rtuť dostane v potravinovém řetězci, tím vyšší je její kumulace. Výsledkem je negativní vliv na reprodukční schopnost zvířat, např. ptáků. Čajová lžička rtuti stačí na znečištění celého jezera a vzhledem ke své toxicitě a těkavosti by se neměla používat a naopak by měla zůstat v zemské kůře ve své inaktivní formě. Kov, který už byl vytěžen, je nutno skladovat tak, aby do životního prostředí nemohl proniknout.
Síra (S)
Při spalování paliv obsahujících síru, např. uhlí a ropy, vzniká oxid siřičitý, který se na vzduchu přeměňuje na kyselinu sírovou. Kyselina sírová je nejzávažnější příčinou okyselování vody a půdy. Současně je síra, v malém množství, pro živé organismy životně důležitá.
Skládky
Skládky představují moderní typ ukládání odpadů, které musí splňovat určité stanovené požadavky na ochranu životního prostředí; pod odpadem musí mít předepsanou základovou desku, která umožňuje shromažďovat a upravovat dešťovou vodu, která je znečištěná toxiny vyluhovanými z odpadů uložených na skládce. Vyvezení odpadu na skládku představuje pouze jeho odložení na stranu a neřeší tak problém jeho likvidace jako spálení nebo recyklace.
Termodynamika
Termodynamika je vědní odvětví fyziky, které se zabývá vzájemným vztahem mezi spotřebou energie a hmoty v různých procesech.
1. První věta termodynamiky říká, že energie ani hmota nemohou být získány z ničeho ani je nelze zničit. Na druhé straně může být energie přeměňována z jedné formy na druhou. Např. kinetickou energii lze přeměnit na elektrickou, která může být dále přeměněna na tepelnou.
2. Druhá věta termodynamiky říká, že neuspořádanost (entropie) se v uzavřeném systému zvyšuje. Jinými slovy to znamená, že všechno má tendenci se samovolně rozšiřovat. Dodáním energie je možno lokálně dosáhnout znovu uspořádanosti, ovšem pouze na úkor toho, že někde jinde v systému se vždy entropie zvýší.
Těžké kovy
Jsou to kovy s velkou hustotou jako kadmium, olovo, měď, rtuť a chróm. Těžké kovy jsou toxické a mají velmi negativní vliv na životní prostředí. Další informace - viz každý z výše jmenovaných těžkých kovů.
Toxický
Je jiný výraz pro jedovatý. Rozdílné látky mají rozdílné toxické vlivy. Některé, např. dioxiny, jsou toxické okamžitě, a to již ve velmi malých dávkách. Jiné, jako např. stopové prvky, jsou jedovaté ve velkých dávkách a při dlouhodobém působení v organismu.
Uzavřený proces
Uzavřený proces je ideální výrobní cyklus. Cílem tohoto procesu jsou nulové emise, tj. veškeré zbytkové produkty jsou použity a žádné z nich nejsou vylučovány do životního prostředí. V praxi však vždy, i přes opětovné navrácení mnoha produktů do výrobního procesu, nějaký odpad vzniká a končí v našem životním prostředí. Snahou je se ideálnímu výrobnímu cyklu co nejvíce přiblížit.
Větrná energie
Větrná energie je nepřímo získaná energie ze Slunce, která vzniká ohříváním vzduchu. Je-li vzduch ohříván, stoupá vzhůru a je nahrazen chladnějším vzduchem, čímž dochází k proudění (cirkulaci). Větrné elektrárny mají velmi malý negativní dopad na životní prostředí, nicméně jejich existence je spojena se změnou kulturní krajiny a hlukem, který může negativně působit na životní prostředí.
VOC
VOC je zkratka pro těkavé organické látky, které se skládají z uhlíku, kyslíku, dusíku, chlóru a dalších prvků, které snadno produkují plyny. Příkladem VOC jsou organická rozpouštědla, která se používají v průmyslu i v domácnostech. Napomáhají vytvářet přízemní hladinu ozónu a "smog".
Vodní energie
Vodní energie je vytvářena nepřímo slunečním zářením. Voda na zemském povrchu je zahřívána slunečním zářením, část se jí vypaří a dostává se do atmosféry, odkud se znovu na zemský povrch vrací ve formě deště a plní vodní toky. Vodní elektrárny v podstatě neprodukují žádné emise, ale má velký místní a regionální dopad na životní prostředí v okolí vodních toků a tam, kde jsou vybudovány přehrady. Přehrady jsou opět příkladem zásahů člověka do ekosystémů - mění se tok řek a tím i ekosystémy vodní a příbřežní. Příkladem mohou být vyschlá koryta řek v některých oblastech, či zánik ekosystémů v místě, kde vodní dílo vzniklo.
Zemní plyn
Fosilní palivo uložené v zemské kůře. Spalováním zemního plynu vzniká méně emisí oxidu uhličitého a síry, než při spalování derivátů ropy. V některých případech lze zemní plyn nahradit bioplynem, který je představitelem obnovitelných paliv.
Železo (Fe)
Železo je pro lidský organismus životně důležitý kov. Příkladem je železo v červených krvinkách, které pomáhá vázat kyslík v krvi. Negativní účinky mohou mít naopak částice oxidů železa v emisích průmyslových podniků zpracovávajících železo. Tyto částice mohou způsobovat benigní formu pneumokoniózy, která může dále zvyšovat riziko rakoviny plic.
