Hledání možností snižování vysokých nákladů na výměnu součástek, které se opotřebovaly nebo poškodily, vedlo k vývoji širokého sortimentu technik známých jako "navařování", které může repasovat součástky do znovu použitelného stavu. Takto opravené součástky mají mnohdy delší životnost než součástka původní, protože je možné navařit vrstvy, které jsou odolnější proti opotřebení, nárazu, otěru nebo korozi, než materiál původní. Výsledkem je, že navařování se nyní používá v mnoha výrobních oblastech.

Návary jsou obvykle dost silné (2 mm a více) a při některých aplikacích se musí použít mezivrstvy, aby se finálním návarem napravily metalurgické nedostatky. K dispozici jsou elektrody a dráty, které poskytují různý stupeň odolnosti proti opotřebení, korozi a teplu, a mohou se používat na nesnadno přístupných místech, jako jsou ventily a jejich sedla, nebo naopak na velkých plochách, např. na povrchu ložisek hřídelí nebo na ocelových válcovacích stolicích. Navařování se nejčastěji používá při opravách zemní a těžební techniky, ve výrobě cukru i plastických hmot a v mnoha dalších odvětvích.